Často slýchám od žen: Ten můj chlap se sebou nechce nic dělat. Taky jsem slyšela od více mužů, my chlapi jsme tak trochu zabedněný.

Fakt jsou chlapi tak zabedněný?

Nenazvala bych to zabedněností, spíš je to důsledek společenských stereotypů, které se mění jen pozvolna. Jako například, že se kluci od malička učí, aby byli míň citliví, míň zranitelní, míň emotivní a aby víc vydrželi. Když se s podobným vzorcem potkávají i u mužů v jejich blízkém okolí, není se pak příliš čemu divit.

Nechci ale házet všechny muže do jednoho pytle. Chlapů, kteří tyhle nezdravý stereotypy prokoukli a vystupují z nich, zaplať pánbůh, přibývá.

Protože mě zajímalo, co je za tím konkrétně, zeptala jsem se konkrétních mužů. Někteří z nich byli na mých seminářích a ty další jsou mí přátelé, kteří jsou na cestě osobního rozvoje už dlouho.

Moje OTÁZKA zněla

Co byl ten prvotní impulz, že ses vydal na cestu sebepoznání?

(Téměř) za vším hledej ženskou!

Objevily se tu tři základní důvody v různých obměnách.

1. Asi se nebudete divit, že úplně prvním hnacím motorem jsou ženy a vztahy s nimi. Buď, že se jim žádné vztahy nedařily navázat. Nebo, že se s nima žena chtěla rozejít. Nebo, že jim to ve vztazích dost skřípalo.
2. Dalším důvodem byla taková obecná nespokojenost se sebou a vlastním životem.
3. Pak taky zdravotní potíže a destruktivní závislosti.

Za mě to jsou dost zásadní oblasti života a vnímali to tak i oni.

Sami byli překvapení, že to často nechali zajít hodně daleko. Taky byli ochotní přiznat, že v partnerských vztazích signály od žen, že je něco špatně, přicházely hodně dlouho. Přesto je začali brát vážně až ve chvíli, kdy žena byla rozhodnutá pro rozchod.

Pro některé z nich to byly momenty, které je dostaly na dno, ať už fyzicky nebo i psychicky.

Pojítko jejich životních patálií dlouho neviděli ve svém dětství. Často měli pocit, že jejich dětství bylo vlastně v pohodě, ale chyba lávky.

Jakmile se byli ochotní podívat pravdě do očí, začalo jim docházet, jak moc nejhlubší kořeny jejich potíží leží právě v rodinných vztazích a zkušenostech z dětství.

Co konkrétně mi řekli?

Začíná to průserem. Když neposloucháš, život přitvrdí.

Petr K.

Dlouho mi nebylo dobře. Připadal jsem si divnej. Už od školy jsem se cítil jako outsider a zažíval jsem i šikanu. Největším hybatelem ale bylo odmítnutí od žen.

Jakub P.

Často jsem zažíval pocit samoty. I když jsem měl supr zážitky na exotických dovolených, před tímhle pocitem jsem ani tam neutekl. Se ženskýma mi to prostě nešlo. Dlouho jsem si myslel, že mám čas, že nic nemusím řešit. Když už to ale trvalo dlouho a nic se neměnilo, došlo mi, že musím začít u sebe.

Roman S.

Dostal jsem kopačky a dost mě to rozsekalo. Když jsem se podíval na sebe, došlo mi, že ani mě se současná verze mě samotnýho nelíbí. Proto jsem se rozhodl s tím něco udělat. Chtěl jsem se stát pořádným chlapem a teď vidím, že bez návratu do dětství a přijetí toho kluka ve mně, by to stálo na chatrných základech.

Martin K.

Dlouho jsem si myslel, že moje dětství bylo v pohodě, že není co řešit, i když tam nikdy nebyl můj táta. Pak se mi začaly opakovat některý situace, i dost nepříjemný. Proto jsem se rozhodl s tím něco začít dělat. Musel jsem si přiznat, že to byl dost velkej zásek, kterej mě zásadně poznamenal.

Petr S.

Vidím, jak jsme my chlapi zabedněný. Žena mi i s dětmi odešla za jiným. Dlouho mě trápily migrény. Taky mě nebavila práce. Nevěděl jsem si sám se sebou rady. Vnitřní dítě pro mě bylo zlomový. Dnes mám práci, která mě baví a zažívám pocity štěstí. Pro mě je vnitřní dítě úplný základ.

Martin Křivánek

Dlouho mi trvalo, než jsem si byl ochotnej přiznat, že jsem gembler a alkoholik. Dělal jsem „správný věci“, ale na úkor sebe a gemblingem jsem se odměňoval. Došlo i na protialkoholní léčbu. Musel jsem s tím něco začít dělat. Už to tak nešlo. Kořeny touhy uspokojit ostatní a být ten správnej chlap jsem našel ve svém dětství. Bylo úlevný to odložit.

Tonda P.

Dokola se mi opakovaly stejné věci ve vztazích se ženami, ale i v pracovní oblasti. Za změnou mě vedla zvědavost.

Honza M.

Chlapi jsou tvrďáci. Dokud je něco nepoloží na kolena, tak nic neměněj. Ztratil jsem práci a začalo mi to skřípat v manželství. Nevěřil jsem si. Pak nastal moment, kdy už jsem nechtěl opakovat stejný věci a začal jsem s tím něco dělat. Došlo mi, že když se mi v různých vztazích opakujou stejný věci, musí to být ve mně. Nejdřív jsem si trochu ulítl na „ezo“. Až skrze vnitřní dítě jsem došel k jádru mých potíží. Vnímám, že vnitřní dítě je prostě základ.

Jirka Š.

Dlouho jsem od mé ženy slyšel, že je něco špatně, ale sám jsem to vidět nechtěl. Neviděl jsem tyhle náznaky. Pak když přišla s tím, že po 20 letech odchází, přišlo mi to jako blesk z čistýho nebe. Dělal jsem všechno, co by se po mě mohlo chtít, ale ono to nestačilo. Uviděl jsem, že mám nevyřešenej vztah s mámou. Chtěl jsem tomu porozumět, a tak jsem začal hledat odpovědi. Když jsem si uvědomil, že JE TO O MĚ, došlo mi, že TO MŮŽU ZMĚNIT.

Radek H.

Jaký je váš příběh?

Dejte vědět. Zajímá mě to.

Naprosto souzním s tím, že každý potřebuje začít u sebe. Zároveň přeci není třeba nechat to zajít tak daleko. Co myslíte?

Chcete s tím něco udělat a začít přímo u jádra? Ten kluk ve vás už na vaše objetí, porozumění a velkou úlevu čeká TADY.

Držím nám všem palce, abysme začali slyšet už dřív, než bude pozdě.

Monika