Proč se mi nedaří ustát si své hranice?

Jsem milá a snažím se všem vyhovět. Když mě někdo tlačí do kouta, tak se nejčastěji stánu, ztuhnu a mlčím. Zároveň tak zoufale potřebuju hájit svůj osobní prostor, ale když bych si měla nastavit jeho hranice, vůbec se mi to nedaří.

Taky to znáte?

Zrovna tento týden jsem tuhle situaci řešila se svou klientkou, která touží mít pevné hranice. Kdykoliv se o to pokusila, nejčastěji narazila na svůj strach z odmítavých reakcí okolí a velmi nepříjmné tělesné projevy v podobě staženého těla, mělkého dýchání a někdy i vnitřního třesu.

Přesně tak se projevují naše emoční zranění z dětství. Jako děti jsme všichni bez výjimky toužili být milovaní a přijatí právě takový, jaký jsme.

Kolika z nás se to však poštěstilo?

A tak nevyživení láskou, pozorností a příjetím jdeme životem, opakovaně naražíme na situace, kdy jdeme přes sebe a bojíme se za sebe postavit. Trápíme se ve vztazích a především ničíme sami sebe…

Mou klientku už to přestalo bavit. Už dál nechtěla zažívat tu paralýzu, kdy se po ní ostatní vozí a ona ztuhne a nedokáže se bránit.

Už ve chvíli, kdy jsem ji pozvala ke ztvárnění jejích hranic pomocí provázku, začala tuhnout. Všechno v ní začalo křičet: Já žádné hranice nechci! Díky tomu hned bylo jasné, ze které fáze jejího života tohle zranění pochází.

Ozvalo se v ní to nejmenší děťátko, které bytostně a velmi pudově potřebovalo být jedním s maminkou, kdy pro něj ještě neexistovaly žádné hranice a potřebovaly neexistovat. Místo nich měly být v prostoru tohodle děťátka pocit bezpečí, blízkost a tělesné teplo blízké osoby.

Proto jsme v terapii nejprve museli opečovat tohle malé miminko. Poskytnout mu bezpečnou, pečující náruč, ve které se postupně mohlo uvolnit.

Může být velkým překvapením, že k uzdravení našich hranic je nejdřív potřeba žádné hranice nemít za současného pocitu bezpečí, blízkosti a respektu. Jen tak postupně můžeme doviživit naše základní vývojové potřeby a postupně dospět do fáze, kdy budeme mít dost vnitřní síly si je nastavit z uzdraveného místa uvnitř sebe.

Zároveň je třeba zmínit, že otázka osobních hranic se nejčastěji dotýká našich nejhlubších emočních zranění, které si naše tělo pamatuje v úrovni hluboké traumatické zkušenosti. Proto je třeba uzdravovat je s velkou opatrností a s respektem k dostupné intenzitě prožitku, kterou určuje kondice nervového systému daného klienta. Nejde do toho skočit rovnýma nohama a nechat klienta zavalit silnými emocemi a velmi silným tělesným prožitkem!

Buďte prosím opatrní. Případně požádejte o pomoc zkušeného terapeuta, kterému důvěřujete.

V případě, že vás to pustí, můžete hned teď udělat první krok k vašemu uzdravení. Potkat s tím děťátkem ve vás pomocí mé audionahrávky, kterou si můžete ZDARMA stáhnout TADY >>>

Jestliže však tušíte, že jsou vaše emoční zranění opravdu hluboká a potřebujete s tím pomoci, můžete se na mě obrátit. Právě jsem upravila své ceny ve prospěch mých klientů, tak mrkněte na nabídku mých služeb, kde se zároveň dostanete k možnosti se ke mě objednat.

S respektem k vašemu odhodlání