Jak se zbavit emočního napětí Aneb: Běh je skvělý spojenec!

Je ráno a já mám za sebou divokou noc. Moc jsem toho nenaspala. Mám v sobě slušný vztek. Včera nastalo pár situací, které mě naštvaly, ale bohužel nebyl prostor to naštvání vybít. V noci se mi pak zdály divoké a agresivní sny a každou chvili jsem se probouzela.

Tohle ráno fakt stojí za to! Stačí, když na mě muž jen promluví a je oheň na střeše.

To už by stačilo!

Jdu si pro své běžecké oblečení. Začínám se oblékat a ani to, že ve venku prší, mě neodrazuje od toho jít si zaběhat. Potřebuju to naštvání dostat ven a běh je na to ideální prostředek. Je to taková dynamická meditace venku, bez lidí. Jen já, pole, les a můj vztek.

Už při vyběhnutí cítím, jak se mi pomalu začíná ulevovat. Vím, že mi pomáhají otřesy, můj hlas a dech. S každým výdechem ze sebe vydám zvuk „haaaaa“. Otřesy způsobené dopadajícími nohami na zem rozvibrovávají mé vztekem stažené a napružené tělo. V jednu chvíli se ve mně zvedne velká vlna vzteku. Hlasitě zakřičím „aaaaaaaaaaaaa“ a vší silou dupnu do země. Někdy takových vln přijde víc. Tentokrát však tahle jedna stačila.

Ještě chvíli zrychleně dýchám. Potom ze mě napětí začíná odcházet. S každým dalším výdechem a hlasitým „haaaa“ se začínám cítit volněji. Venku prší a déšť smývá poslední stopy mého naštvání. Čerstvý voňavý vzduch mě osvěžuje a les mi jen tiše naslouchá.

Přichází zklidnění…

Můj dech se zklidňuje. Už nepotřebuju hlasitě vydechovat „haaa“. Vztek úplně odešel.

Už si jen užívám tu chvíli venku sama pro sebe. Běží se mi volněji a všechno najednou nějak víc voní. Přestalo pršet a mezi mraky pomalu začíná vykukovat sluníčko.

Už několikrát jsem si toho všimla. S deštivými mraky i na mě někdy sedne temný mrak. S uvolněním pak i venku začíná svítit sluníčko. Možná je to jen náhoda, i když na náhody vlastně nevěřím. :o)

Běh se pro mě stal způsobem, jak nechat odejít napětí, tak aby ve mně zůstalo jen uvolnění. S tímhle vědomím se znovu a znovu ráda oblékám do běžeckého a vybíhám za uvolněním. A nemusí se vždy jednat jen o vztek. Někdy mi to pomůže, i když mám plnou hlavu k prasknutí, nebo když potřebuju najít inspiraci a nové nápady.

Je mnoho emocí, které se v nás během každodenního frmolu nahromadí. Jen málokdy si je však dovolíme vyjádřit, když tu zrovna jsou. Vždyť přeci křičet a vztekat se nemá a brečet na veřejnosti, no to už vůbec ne! Co by tomu řeklo okolí?

Co s tím však má co společného naše okolí, naši blízcí? Možná mi dali nějaký podnět k tomu být vzteklá nebo naštvaná, ale ta naštvanost je jen moje! Věřte tomu, že někoho jiného by se stejná situace vůbec nedotkla. Dotýkají se nás jen ty situace, které zrcadlí něco z našeho vlastního osobního příběhu.

A protože mi jsou mé vztahy drahé, tak jsem si našla vlastní způsob, jak se zdravě se svými nahromaděnými emocemi vyrovnat a nikomu tím neubližovat.

A existuje mnoho dalších způsobů, jak vědomě zacházet se svými emocemi a to i v pohodlí vašeho domova.

Můj muž už ví…

Můj muž už ráno v posteli tušil, která bije. Proto mě v tom vždy povzbuzuje, abych si šla zaběhat a upustila páru. Ví totiž, že se mu domu vrátí uvolněnější a někdy úplně vyrelaxovaná žena. Jeho hřejivé obětí po té, když voňavá a uvolněná vyjdu ze sprchy, mě v tom o to víc utvrzuje.

Bude to skvělé, pokud se i pro vás stane běh krásnou možností, jak pravidelně účinně, zdarma a hlavně bez svědků a zraňování našich blízkých, uvolňovat nahromaděné napětí všedních dnů.

A ještě k tomu něco dobrého uděláte pro své tělo!

Běhu za uvolněním a harmonií ve vztazích zdar!!!