Jsem žena

Před lety jsem byla žena, která dost obstojně zaskakovala i muže, aniž bych to vlastně chtěla. Neuměla jsem to ale jinak.

Tuším, že takhle se cítí mnoho žen a touží to mít jinak, ale neví co s tím.

Vlastně bych řekla, že jsem tehdy ani nevěděla, co to pořádně znamená být ženou. Někde v hloubce své duše jsem ale cítila, že být ženou muže znamená mnohem víc, než si dokážu představit.

Zlobila jsem se však na svého partnera, že není dost mužem, že se nechce hnout z místa, že se není schopný postavit k věcem jako chlap.

Zároveň jsem chtěla, aby svůj čas trávil především se mnou. Čeho jsem tím však docílila, bylo to, že mi spíš začal víc a víc utíkat. Trápila jsem se, když byl pryč.

Dnes zároveň vnímám, že kdyby do mého života tenkrát přišel opravdový muž, neustála bych to. Opravdu bych nevěděla co s tím. Proto se to mohlo stát až o pár let později, když už se mi podařilo probudit v sobě ženu.

Tenkrát vedle mě pro opravdového muže nebylo dost místa. To místo jsem mu totiž zabírala já.

Moje proměna

Chvilku mi to ale trvalo, než jsem po příčině začala pátrat na tom správném místě. U sebe. Tím však nechci říčt, že se to vše dělo jen kvůli mě. Ale pokud jsem něco chtěla změnit, bylo třeba začít u sebe.

Tak jsem se jednoho dne rozhodla, že se z místa hnu já. Přihlásila jsem se na první ženský seminář, svůj šatník obohatila o několik ladných kousků, no, dnes už mi tak ladné nepřipadají, ale tenkrát to byl krok vpřed. Některé věci jsem prostě přestala dělat a jiné začala.

Přestala jsem vrtat poličky a opravovat kola. Dnes se musím smát, že jsem něco takového vůbec dělala. Ale vlastně už rozumím, proč to tak bylo. Když už nic jinýho, aspoň tohle mi dávalo nějakou hodnotu ve vztahu.

Hodně mě taky zraňovalo, když se můj partner otáčel za jinými ženami a ještě víc, když o nich mluvil. Žárlivost mě stravovala zevnitř a dělala dusno venku. Tenkrát jsem si nepřipadala jako krásná žena, připadala jsem si méněcenná, což je dobrá živná půda pro bujení žárlivosti.

Co s tím?

Nebyla bych to já, kdybych se tu nezmínila o léčení vnitřního dítěte. Už ode mě a možná nejen ode mě víte, že třeba žárlivost je známka jeho zranění. A taky to, že v sobě neumíme vidět ženu a co víc, jedinečnou ženu.

Je však těžké v sobě vnímat svůj ženský potenciál, když si někdo nepřál, abyste se narodila jako žena. Když vás vychovávali jako kluka nebo když jste se stala „partnerem“ své mámy, protože tam táta nebyl.

Musela jsem udělat pár důležitých kroků, abych své ženství přijala. A zároveň musela poléčit některé své rány z dětství.

Jakmile mou pozornost začalo přitahovat ženství a já se začala víc nořit do toho, jak ho v sobě podpořit, už jsem na svém partnerovi tolik nevisela. A co víc, najednou se mnou chtěl samovolně bez nátlaku trávit víc času.

Vida! Sice to nějakou chvíli trvalo, ale taky se začal hýbat z místa. Ne, že by to byl nějaký zázrak, ale určitý posun jsem vnímat začala.

Dál a dál jsem rozkvétala. Víc a víc si připadala hezká. Možná už víte, jak tenhle můj příběh skončil. Každopádně dnes nelituju jediného kroku, který jsem v té době udělala.

Jsem žena

A už nechci, abych se někdy cítila jinak.

Při odlupování všech těch slupek, se samovolně ručička na váze posunula o víc jak deset kilo zpátky.

Začala jsem zářit zevnitř.

Moje žárlivost se zásadně zmírnila.

S láskou se dnes starám o své tělo.

Mám vedle sebe muže, vedle kterého mohu dál rozkvétat a měnit se.

Doma už nemusím dělat žádné mužské práce.

Oslavuji dary ženské cykličnosti.

Vážím si zkušeností každého roku svého života, který mi přibude a tím i každé vrásky. Především té, která je od smíchu.

Jsem žena. Možná ne idolem ženské krásy, ale vnímám, že jsem jedinečná.

I Ty se tak můžeš cítit. A já Tě zvu udělat ten první krok. Věř tomu, že venku nic nemůže zůstat stejné, když se začneš měnit uvnitř.

Je potřeba, aby každá změna vyšla z našeho nitra, z hloubky našeho srdce, z našeho nejhlubšího přesvědčení.

Kdyby každá žena rozproudila pramen svého ženství, svět by rozkvetl. Zároveň by muži byli více mužní a leckterá partnerství by ožila. Vášní, touhou, větším porozuměním, vzájemným respektem, radostí a hravostí.

Těším se, že bude přibývat zářících žen a mužných mužů. Každé ženě bych přála to, co dnes mohu zažívat každý den.

S úctou k daru ženství

Monika