Lze dítě v sobě úplně uzdravit?

Tuhle otázku jsem dostala už několikrát a ptala jsem se na ni i sebe sama. Proto jsem si řekla, že se s vámi ráda podělím o svůj pohled.

I když jsem o tom někdy možná i pochybovala, dnes bych vám upřímně odpověděla, že ANO. Věřím tomu, že dítě v nás lze úplně uzdravit. Neříkám to proto, že bych vás chtěla balamutit, ale proto, že jinak bych touhle cestou ani nešla. Ztratila by pro mě smysl, kdybych nevěřila, že je to možné.

Utvrzují mě v tom i příběhy některých mých učitelů, kteří to evidentně zvládli. A inspirují mě také osobnosti jako např. Paulo Coelho, Eckart Tolle, Naomi Aldort, náš Jaroslav Dušek, Eduard Tomáš a mnoho dalších.

Jedno je však jasné. Změna nepřijde ze dne na den. To se stává jen velmi výjimečně. Zpravidla je to proces. Když si uvědomíte, jak „snadno“ se vám daří něco ve svém životě změnit, pochopíte zřejmě, že ani uzdravení zraněného dětského já se nestane za noc.

Dnes jsem vděčná, že změna u mě vůbec mohla nastat. A jaká změna! Kdysi bych nevěřila, že je něco takového možné. Z uzlíčku strachů, podlomené sebedůvěry, smutků a nedůvěřivosti se ze mě stal člověk, který důvěřuje životu i sám sobě a má se rád. Nepřišlo to však samo od sebe.

V mém životě bylo nespočet okamžiků, kdy jsem nedoufala, že jednou bude líp. Nevěřila jsem, že se někdy budu cítit lépe a smířená s tím, že mi život přinesl těžký start. A jsem neskonale vděčná, že dnes můžu říci, že jinou životní cestu už bych asi ani nechtěla.

I když?

Možná, že i ano. Ale kdyby se mi nestalo vše, co se stalo, nerozuměla bych tomu, jak nás naše dětská zranění ovlivňují i v dospělosti a co se s tím dá dělat. Takže vlastně ne.

Dnes už bych se ale nechtěla cítit, jak jsem se cítila kdysi. Trvalo to mnoho let a můj proces léčení ještě rozhodně není u konce. A možná, že je to snad i dobře. Protože se dál učím a objevuju další zákoutí lidské mysli a srdce. A to nejen sama pro sebe, ale i pro moji „práci“ s lidmi.

Jak byste sami odpověděli, kdybych se vás zeptala:

• Jestli chcete zůstat žárliví nebo být uvolnění, když se váš partner věnuje někomu jinému?
• Jestli chcete, aby ve vašich blízkých rodinných vztazích dál panovalo napětí a nepochopení místo porozumění a respektu?
• Nebo jestli chcete dál být někým, za koho vás chtějí mít ostatní místo toho být sám sebou?

Odpověděli byste ano?

Změna je možná!

Kdysi jsem tohle všechno žila v přesvědčení, že už to tak zůstane. Ještě, že jsem se mýlila. Už bych se opravdu nechtěla cítit, tak jako tenkrát. Proto jsem přesvědčená, že všechno lze uzdravit, a že taková změna je možná. Nebylo to hned, ale je to čím dál lepší!

Bylo by okázalé říci, že už mám všechno vyřešené a všemu rozumím. I já se dál věnuji svému sebepoznání a uzdravování. S každým dalším poznáním a přijetím sebe sama i ostatních jsem uvolněnější a vděčnější. Vděčná za to, že mám možnost více rozumět sama sobě i svým blízkým, a taky za to, že je můj život čím dál barevnější.

Neustále mě překvapuje, jak přímá je cesta za uvolněním a uzdravením přes naše vnitřní dítě. Jak rychle dokáže rozpustit tělesná napětí. Jak rychle dokáže do života vnést pochopení, radost a smích.

I vy můžete!

Každý může do svého života vnést uvolnění a radost. A co víc, uvolněněji se budete cítit nejen vy, ale i vaše okolí. Protože s kým byste žili raději? S někým, kdo si stále jen stěžuje na celý svět nebo s někým kdo život oslavuje?

Neříkám, že všechno se změní jako mávnutím kouzelného proutku. Žádná kouzelná pilulka bohužel neexistuje. Aspoň já žádnou takovou neznám. Na úvod stačí jen připustit, že změna je možná a něco pro to udělat. Pak bude změna moci přijít i do vašeho života. Jsem o tom hluboce přesvědčená.

S láskou a úctou k vašemu osobnímu příběhu