Noviny jako skvělý pomocník na pocuchané nervy

Určitě to taky znáte. Někdo vám něco řekne, co se vás dotkne, přijde nějaká pichlavá sms nebo někdo udělá něco, co vás fakt namíchne. Nejlíp to umějí naši blízcí.

Mě se to stalo právě před chvílí. Dnes už se neobhajuju. Je mi jasné, že ta reakce je stejně jen moje. Dotýká se to mých starých zranění. Jen někdo prostě umí brnknout na tu správnou strunu.

Chvíli s tím sedím, chodím a vymýšlím, jak na to zareagovat. Přece už vím o co jde! Cítím ale, jak jsem naštvaná. Jak mě to tlačí. Mám sevřený žaludek. Jsem celá stažená. Opravdu se necítím dobře. Vím však, že odveta ani hádka není řešení. Hlavně když je ten dotyčný několik set kilometrů daleko.

Zároveň už nic víc nechci přidávat k tomu, co se ve mně za celý život nasbíralo a zůstalo nevyřčené. Stálo mě to tolik sil to ze sebe postupně vypouštět. Už nechci, aby to zase přibývalo. Už nechci ubližovat sama sobě ani svým blízkým.

Musí to ven. Teď hned. Mám tak úžasné nástroje, jak s tím vědomě pracovat. Tisíceré díky všem mým učitelům. Není na co čekat! Noviny už jsou připravené v bedýnce. Přesně na tyhle příležitosti si je sbírám. Je to jeden z nejdostupnějších prostředků, jak vypustit páru. Je hned při ruce.

Jdu na to.

Vezmu si pár složených novin a jeden časopis. Ten se trhá nejhůř. Zavřu se do pokoje a začnu trhat. Hned mě zaplaví vlna tepla. To je přesně ta energie, kterou bych v sobě udusila, kdybych to nechala být. Ta mi pak chybí v životě a zžírá mě zevnitř.

Trhám a vztekám se u toho. Dýchám a opravdu i nadávám. Časopis tentokrát jde nějak snadno trhat. To mě naštve ještě víc. Už jsou tu i slzy a přede mnou začíná být hromada natrhaných novin. Ještě jsou tam moc velké kusy. Roztrhám ještě i ty. Můj hněv se rozpouští. Už je mi líp. Už můžu zase uvažovat s klidnou hlavou.

Pomalu noviny uklízím a mám radost, že jsem pro sebe udělala dobrou věc. A nejen pro sebe! Vím, že jsem toho vypustila mnohem víc, než co se mě dotklo právě teď. Odešla i část strarých křivd a bolestí.

Hloupé na tom je, že kdybych to v sobě udusila, prasklo by to v tu nejnevhodnější chvíli. Ten, kdo mé naštávní spustil, by to odnesl v situaci, která už by s tím vůbec nesouvisela. To je přesně ta naše nahromaděná historie rodinných vztahů.

Dnes už stačí jen malá rozbuška a vyčteme si, co kdo kdy udělal a neudělal. S danou situací to už pak souvisí opravdu jen pramálo. Tudy však cesta nevede. Tím se ve vztazích stávající bolest jen násobí.

Já mám pro dnešek čistý stůl

Vím, že jsem  udělala něco dobrého pro sebe a své blízké vztahy. A můžu to doporučit každému. Téměř nic to nestojí a není co ztratit. Naopak získáte mnoho. Energie vzteku se přetransformovaná vrátí do vašeho těla. Nikdo to neschytá, až na ty noviny. Přijde uvolnění. Budete klidněji spát. Doma zavládne klid a pohoda! To je téměř k nezaplacení.

Vztek je taky jedna z věcí, kterou je v sobě potřeba přijmout a obejmout. Přestat ji potlačovat, ale zacházet s ní vědomě. Ve vzteku vězí tolik naší životní energie! Když člověk vztek vypustí zdravým způsobem, dostane jako dárek chuť do života. A to za to stojí! Co vy na to?

Jedn malý tip: Naučte to i své děti a klidně noviny trhejte i s nimi. Uleví se vám všem! A může z toho být i velká zábava. :o)

Takže staré noviny nevyhazovat!!

PS: Možná by jen stálo za to dát nějak vědět sousedům, že nemusejí volat Chocholouška. :o)