Zázrakům můžeme jít naproti

Zázraky se dějí. Co víc, jejich strůjci můžeme být my sami a ani na to nepotřebujeme kouzelnou lampu! 🙂

Nejen, že je to moje vlastní zkušenost, ale už nějakou dobu mi stejná zkušenost přichází zpátky od mých klientů a účastníků mých seminářů.

O tuto poslední se s vámi chci podělit. V tomto případě dokonce skládám velkou poklonu.

Jde o to, co se začalo dít v životě jedné ženě, po té co se rozhodla zamávat se svým životem a přijela na můj seminář Setkání s vnitřním dítětem. Rozhodla se to sdílet s ostatními jeho účastníky a dala mi svůj souhlas sdílet to i s vámi.

Takhle to totiž může vypadat, když se do léčení svého dětského já pustíme naplno a přeneseme to, co se nastartovalo na semináři, do svého života.

Tady ji máte.

„Ahoj všem 🙂

 jdu se s vámi podělit o pocity, které neustále vstřebávám a učím se s nimi nově žít. Popravdě, moc si to užívám.

Začíná ze mě být jiný člověk, juchúúú! Lidi okolo mě se mění anebo mi odchází ze života, jiní přicházejí. Jsem v takové pohodě, jako dlouho ne. Co mě dříve nadnášelo, teď přejdu s úsměvem a jdu dál. Začínám chodit s hlavou nahoru a ne, že koukám jen do země.

Při vyprávění nejbližším do čeho jsem šla a co jsem vše prožila, jim většinou všem spadla čelist, i když ze začátku nevěřili, že je něco takového možné. A smekli velkou poklonu, ze člověk na to musí najít „koule“ 😀

 Moje mamka, která nevěřila, že je možné takhle se někam dostat, při vyprávění mých vzpomínek, které se objevily, začala věřit a říkala: Tohle si vážně pamatuješ? To snad není možný! Tekly nám oběma slzy. Jí z pozice matky a mě z pozice dítěte.

Jsem ráda, že jsem jí to dokázala říct. Z ní kupodivu spadlo též hodně věcí. Myslela si, že je hrozná matka, jak jsem jí několikrát v pubertě řekla… Byla šťastná, že to tak není. Nemáme to jen my, mají to i rodiče.

Začala se též otevírat a dokázala nahlas říkat své emoce, které držela v sobě a stále drží. Tak jsem jí začala radit zase já, jak na to. 😀 Řekla jsem jí o taťkovi, proč začal pít a ona mi po 2 týdnech, co jsme se neviděly, řekla, že o tom přemýšlela a mám pravdu.

S tátou mě rozmluva ještě čeká. Nedokázala jsem to udělat, dokud to ve mně bylo čerstvé, ale pokrok tam je. Dokážu se s ním už normálně bavit.

Dříve mi veškerá komunikace s ním abnormálně vadila a byla jsem hned na pokraji hlučného výbuchu a plná vzteku. A teď naprostý klid.

S mou nejstarší sestrou též. Sama od sebe se mnou začala komunikovat, ač jsme se pomalu x let pouze pozdravily a někdy ani to ne. ZÁZRAKY SE DĚJÍ! 🙂

V práci jsem v naprostém klidu a pohodě. Užívám si to. Za nikoho už nic neřeším, ať si každý vše řeší sám.

U věcí, které mě dříve hodně nervovaly, tak teď je tam tak 20-50 % vzteku, co dříve, ale většinou hned odezní a směju se tomu.

A pokud přeci jen cítím, že se mi ten čertíček /Janička dere na povrch, pustím si naši zlatou Moniku s Moničkou a úleva přichází a jsem opět v naprostém klidu.

Jsem ráda, že ten „zázrak“ přišel. :)“

Jana, Praha

Mám z toho upřímnou radost. Tato terapie je opravdu mocná a zatím každý, kdo se jí chopil a dovolil jí, aby se stala součástí jeho každodenního života, může ve svém životě zažívat zázraky.

Já sama s tím mám stejnou zkušenost. Už mnohokrát jste ode mě slyšeli, že až poté, co jsem cíleně začala léčit svá dětská zranění, ledy se začaly mohutně hýbat. Vše, co jsem dělala do té doby, díky tomu najednou dostalo nový a jasnější rozměr a můj život se až neuvěřitelně začal měnit.

Je to tu opravdu pro každého, kdo chce žít spokojenější život a mít fungující blízké i vzdálenější vztahy.

Ten, kdo chce do svého života taky pozvat zázraky, 🙂 má u mě následující možnosti.

Pořádám úvodní víkendový seminář Setkání s vnitřním dítětem, který je komorní, téměř rodinný, protože ne každý se cítí dobře ve velké skupině lidí. Seznámíte se na něm s principy terapie vnitřního dítěte a naučíte se, jak je přenést do svého života a pokračovat pak v uzdravování i sami doma.

Na návazném vícedenním semináři Osvoboď své vnitřní dítě se pak dotýkáme ještě hlubších rovin léčení a tím pak větší radosti, živosti a hravosti.

Je to s námi totiž jako s cibulí, jak říká Shrek o zlobrech. Pod jednou slupičkou jsou další a další vrstvy. Ještě štěstí, že to není bez konce a můžeme se dostat k jádru. To tahle terapie opravdu umí.

Jsem vždy moc ráda, když se toho tolik podaří už během úvodního semináře. Ochota postavit se čelem tomu, co nám v životě nefunguje a začít hledat v první řadě u sebe, je bezesporu rozhodující. Za ostatní nic řešit nemůžeme. A už vůbec ne, když oni sami ani nechtějí.

Je pak o to krásnější, že naše vnitřní změna samovolně mění i svět okolo. To je základní fyzikální zákon AKCE – REAKCE. Dokud se chováme stejně, nemůžeme čekat jinou reakci. Až když se my sami začneme chovat jinak, může přijít i jiná odezva a ona opravdu přichází. Jinak to ani nejde, i když to možná chvilku trvá.

A nemusíte na to mít zrovna k…. 🙂 Prostě stačí jen chtít od života víc a být ochotný pro to něco udělat .

Přeji nám všem, abychom v sobě našli sílu podívat se na své bolesti a díky tomu se víc uvolnili do života. Pochopili sebe a své blízké a žili ve větší radosti a spokojenosti.

Těším se na víc takových zpráv!